Na konci května žáci čtvrté a páté třídy vyrazili na dvoudenní výlet. Když dostali po návratu jednoduchou otázku: „Co tě napadne, když se řekne České středohoří?“, vznikla úžasná mozaika vzpomínek. Tady jsou jejich seskládané bezprostřední reakce.
První den byl ve znamení velkých kontrastů – od středověkých hradů až po pohodu na pláži. Výšlap na hrad Bezděz byl pro mnohé pořádná „makačka“ po klouzavých kamenech, ale průvodce, který věděl všechno, socha čerta a výhled na hrad Housku za tu námahu stály. Následovalo Máchovo jezero, kde si všichni připadali jako u moře. Stavěly se hrady z písku, chladily se nohy ve vodě a hitem dne se stala ledová tříšť a osvěžující zmrzlina. Cestou dál se třída zastavila v Lounech v kostele sv. Mikuláše s neobvyklou střechou a obrovským vyřezávaným oltářem, kde zrovna probíhala májová mše. Azyl na nocování pak poskytla škola v Panenském Týnci. Než se šlo spát do tělocvičny, stihla se vybíjená na hřišti a večerní výprava do nedostavěného chrámu ze 14. století. Děti v něm popisovaly zvláštní, uklidňující atmosféru, „proud čisté energie“ a parádní keřové bludiště.
Druhý den provázelo školáky nejen sluníčko, ale i pořádný vítr. První zastávkou byl skanzen v Třebízi a návrat do starých časů. Kluci se zde stali obětí rafinovaného žertíku s páskem. Byla zde také kolébka, která se sama hýbala kvůli ohnutému prknu. Při odjezdu navíc všechny překvapil malý větrný vír, který na parkovišti roztáčel prach a listí. Poté se jelo na zříceninu Hazmburk. Cesta nahoru byla strmá, žáci využili zkratku s provazem a nahoře na ně čekal takový vichr, že je na vyhlídce z Bílé věže „málem odfoukl“. Finální a zaslouženou tečkou se stala posvátná hora Říp. Výšlap mezi čedičovými skalami byl sice strmý a podle některých byl Říp „docela drahý“, ale společná fotka u rotundy sv. Jiří a sv. Vojtěcha, pohled na kámen praotce Čecha a nanuk na posilněnou byly skvělou odměnou před cestou domů.
Když to podtrhneme a sečteme, České středohoří zanechalo v dětech hluboký dojem. Co si z něj odvážejí nejvíce? „Kopce, stromy, příroda, skály a hlavně bolest nohou, když se chodí po kopcích!“ zaznívalo v odpovědích. Došlo i na úsměvné momenty: „Zůstala mi flaška na stromě, ale pak jsme ji sundali,“ nebo „Spadnul jsem na pařez.“ Všichni se ale shodli na jednom: byl to nejlepší školní výlet a na tyto zážitky nikdy nezapomenou.
Závěrem bych chtěla moc poděkovat paní učitelce Haně Chadimové za to, jak skvěle celý výlet naplánovala a zorganizovala. Velké děkuji patří také dvěma tatínkům panu Broklovi a panu Holomkovi, kteří se postarali o bezpečný doprovod, pomohli s hladkým průběhem celé akce a postarali se o to, že na tento společný zážitek budou děti i dospělí rádi vzpomínat.
Mgr. Kristýna Zahálková